Předzahrádka

Předzahrádka, IDA Galerie Praha, srpen 2012

Předzahrádka je první samostatnou výstavou mladé sochařky Zuzany Kantové,studující na Akademii výtvarných umění v Praze.

Název projektu svojígramatickou skladbou poukazuje k tématu, o který se autorka již delší dobu intenzivně zajímá a který by mohl mít vyústění ve formě její nadcházející diplomové práce. Tím tématem je zahrada. Předzahrádka tedy časově odkazuje k místu, které navodí první dojem, ale zároveň diváka/ návštěvníka pouze připravuje/ seznamuje s prostředím, ve kterém se nachází/ pohybuje. Zahrada v pojetí Zuzany Kantové existuje v různých polohách. Může nabývat rozličných tvarů a existovat jako nepopiratelný fyzický artikl, stejně jako metafora pro fůzi přírody, umění, architektury a urbanismu nebo sociálních vztahů uvnitř struktury s předdefinovanými pravidly. Jedná se tedy o koncepci spojení zdánlivě různých kategorií a prvků. Tato výstava prezentuje fragment ze série, na které Zuzana Kantová mimo jiné pracovala poslední rok a je pro ni také příznačné sloučení zdánlivě odlišných forem.

Jedná se o sochařské objekty v sobě svým charakterem spojující dědictví dvou krajních formálních sochařských přístupů. Na jedné straně klasické figurální přemýšlení o soše jako ideálů fyzické krásy, na straně druhé socha jako objekt ve smyslu, ve kterém se vyvinula v druhé polovině 50. let, minimalismu. Tento projekt vyplňuje prostor mezi nimi, aniž by ubíral na vážnosti každého z nich. Momentem syntéze je vtip kombinující je způsobem podobným naroubování. Vznikají tak personifikované objekty rozvíjející dialogický proces jejich vetknutí. Jsme zvyklí vídat pospolu tyto dva koncepty ve výstavních prostorách, avšak v odlišných rolích. Rolích, které sice mohou fungovat vedle sebe avšak často bez vyšší ambice neznevažovat se navzájem.

Konkrétně se jedná o kombinaci kubického objemu, který zastupuje artefakt minimalistické sochy v její krystalické podobě a zároveň se shoduje s jeho praktickým použitím ve výstavnictví, jako soklu. V případě vytvářených objektů, je tento sokl opatřen končetinami odlitými dle živého modelu. Dohromady pak vzniká socha, podobná svými proporcemi lidské figuře, která se podle zvolených gest situuje do různých situací. Koexistencí v rámci jednoho objektu rozehrává ve výstavním prostoru dialog s divákem, který se pohybuje mezi sochami připomínajícími eklektické sepjetí vystaveného uměleckého artefaktu spolu s výstavnickým itinerářem. Objekty zmrazené v konkrétním fyzickém úkonu pojímající výstavu jako koherentní hmotu díla a události.

Petr Krátký

Předzahrádka, IDA Galerie Praha, srpen 2012